Je lepší o ně přijít, než nebýt sám sebou.
Je lepší zranit, než neříct pravdu.
Je lepší naštvat, než souhlasit za každou cenu.
Je lepší ztratit ostatní, než ztratit sebe.

Přetvařujeme se. Lžeme. Hrajeme. Nosíme masky. Všichni to dělají. Proč? Protože se bojíme. Bojíme se, že s námi nebudou ostatní souhlasit, že nás budou kritizovat, že je zraníme, že je naštveme. Bojíme se, že o ně přijdeme, že odejdou.

Ale nakonec díky tomu přicházíme o to nejdůležitější.
Přicházíme sami o sebe.

Nakonec člověk zjišťuje, že tudy cesta nevede. Nelze žít šťastný život, aniž by byl člověk tím, kým je. Se vším všudy. S tím, že by říkal, co si opravdu myslí, co cítí.

Nebudou tě mít rádi, když budeš sama sebou? Nebude tě milovat, když řekneš, co si myslíš a jak se cítíš? Pak proč bys je chtěla ve svém životě? Proč bys někoho takového chtěla za partnera? Člověka, který tě nebere tak, jak jsi?

Copak si nezasloužíš víc?
Zasloužíš si mnohem víc!

Zasloužíš si opravdovost. Skutečné sympatie. Skutečnou náklonnost. Skutečnou lásku a pouto. A ta nemůže vzniknout, aniž bys sundala masku. Nemůže vzniknout bez toho, aby ses ukázala. Upřímný projev toho, co chceš, co si myslíš a jak se cítíš, je jediná možná cesta ke skutečné lásce.

Upřímnost vytváří podmínky pro její vznik.

A buď to druhý člověk přijme, nebo ne. Pokud ano, je to skvělé. Každý by měl mít takového člověka po svém boku. Pokud ne, pak bude lepší ho ztratit. Nebyla bys šťastná tak jako tak.

Nepředstírej, abys druhého potěšila. Nepředstírej, aby neodešel. Možná to teď na chvíli pomůže věci zlepšit. Z dlouhodobého hlediska se ale budeš řítit tam, kde opravdu být nechceš.

Važ si sama sebe a toho, co cítíš.
A važ si sebe natolik, aby ses to nebála projevit.
To je jediná možnost. Jiné cesty není.