Rozchod je těžká, bolestivá věc, kterou si ovšem musí projít každý (a někdy je rozchod také nejsprávnější rozhodnutí). Nebo alespoň skoro každý. Ačkoli vám to nyní rve srdce, dříve či později to přejde. Zde je několik věcí, jejichž uvědomění vám pomůže se s tím vypořádat.

Nikdy není příliš pozdě na zlomené srdce.

Lidé mají občas pocit, jakmile se rozejdou, že už je strašně pozdě na všechno. Na hledání nového partnera, na znovuusazení se, na budoucí děti, poznávání nových lidí a tak dále. Obzvláště naše něžné polovičky mají často problém s rozchodem ve 25 letech, protože „už je hrozně pozdě a hledat nového, lepšího partnera by bylo nesmyslné, když už za chvíli mohou mít děti s tím hlupákem„. Neuvěřitelný blábol, kterými si bohužel nejedna žena krmí svoji mysl.

Ať už je vám 25, 30, 40 nebo 50, není pozdě. Život je dost dlouhý na to, abychom si k sobě nalezli člověka, který k nám bude vhodnější. Není kam spěchat. Hodiny netikají, neobjeví se za chvíli rozhodčí a neřekne: „Prohráli jste!“

Když něco nemá fungovat, tak to prostě fungovat nebude. Projděte si bolestí, vezměte si z toho cennou lekci a pokračujte. Brzy najdete člověka, který k vám bude ideální.

Je normální cítit smutek, plakat, trápit se.

Celé dětství jste slýchali: „Neplakej! Nebreč! Nekřič! Proč se nesměješ?“ a vaši rodiče to mysleli dobře. Nicméně u většiny lidí to v průběhu života vedlo k potlačení smutku a špatných pocitů. Když se cítíme smutní, snažíme se toho pocitu zbavit. Prostě ho nechceme cítit. Připadáme si trochu vinně. Chceme se smát, chceme být šťastní.

Je na čase váš smutek přijmout. Bez smutku byste nedokázali cítit radost, protože den bez noci neexistuje. Přijměte ho a prožijte ho naplno. Musíte si tím projít a dostat to ze sebe. Jedině tak se od něj osvobodíte. Proto ho nepotlačujte. Brečte, chcete-li. Mlaťte do polštářů, je-li to nápomocné. Neváhejte a truchlete. Jakmile se vypláčete, uleví se vám.

Nechtěl/a vás… a to je v pohodě.

Jak se tak říká, je snazší být tím, kdo se rozchází, než tím, komu je to oznámeno. Rozchod nám připadá jako ztělesnění bytostného odmítnutí. Připadá nám, že ten druhý nás odmítá jako člověka. Že mu nejsme dostateční, vhodní. Je třeba se na to dívat jinak, trochu méně katastrofálně.

Jakmile se s vámi druhý člověk rozejde, berte to jako požehnání. S takovým člověkem byste nechtěli trávit už ani sekundu. Je tisíckrát lepší být od sebe, nežli trávit život s člověkem, který o vás vnitřně není přesvědčený. Jakmile najdete člověka, který z vás bude u vytržení, poznáte ten obrovský rozdíl.

Poděkujte danému člověku za to, že vám ukázal, co pro vás není správné. Ztráceli byste čas. Pokud cítíte vztek, jste naštvaní, pak to také můžete využít jako motivaci. Motivaci dokázat vše to, co jste vždy chtěli. Zhubnout, dostat se do formy, překonat sami sebe. No tak! Do práce!

Neotáčejte se do minulosti. Nikdy.

Jakmile jste od sebe, považujte to za konec. Jednou rozbité zrcadlo již nelze slepit. Varuji vás před tímto: je lákavé vrátit se. Jakmile ztratíte to všechno, co je vám tolik známé, bolí to. Spíš než bolest ale ve skutečnosti cítíte strach. Co si teď počnete? Co budete dělat? Kdo vlastně jste bez toho druhého? Najednou jste vyděšeni – jste sami. Ale tuto samotu se musíte naučit zvládat.

Obzvlášť ti z vás, kteří skáčou z jednoho vztahu do druhého. Je třeba se teď zastavit, zhluboka se nadechnout. Musíte najít naplnění sami pro sebe. Musíte se naučit být šťastní, aniž byste k tomu kohokoliv potřebovali. Jinak se totiž bude neustále opakovat tentýž scénář! Buďte na pozoru.

Tohle je pro vás obrovská lekce, tak ji nepromrhejte. Musíte vyrůst jako člověk, naplňte si sny, které jste vždy chtěli, jděte za tím, co si přejete. Hlavně se neotáčejte. Bude vás to lákat, bude vás to svádět. Možná už budete skoro u rozhodnutí vrátit se, ale nedělejte to. Existují důvody, proč se nevracet k bývalému partnerovi. A věřte mi, že důvody, proč se vrátit, je v drtivé většině případů nepřeváží. (Za předpokladu, že se oba od základů nezměníte, samozřejmě. To je ale nepravděpodobné.)

Neodpovídejte, nedávejte další šance.

Možná to nejste vy, kdo vyvíjí snahu o návrat k bývalému partnerovi. Možná je to naopak. Možná je to právě váš bývalý partner, kdo se s vámi snaží dát opět dohromady. Obrovský pozor, stejně jako u minulého bodu. Bude vás to pravděpodobně svádět, bude vám to vrtat v hlavě. O to víc, čím víc se vám bude připomínat se vším pozitivním, co jste spolu prožili.

Nikdy nezapomínejte na to, proč jste se vlastně rozešli. Tyhle věci máme tendence zametat pod koberec a vidět jen to, co chceme. Ale pravdou je, že tyhle nepříjemnosti, ač mohou být hluboko ukryty, časem vyplývají na povrch. Je to nevyhnutelné.

Doporučil bych vám raději se posunout dál. Zavřete oči, zakousněte se, zhluboka se nadechněte. A nepodléhejte naléhání vašeho bývalého partnera. Je to lekce, kterou si oba musíte projít, proto si dejte tu příležitost vyrůst jako osobnosti ve své nově nabyté samotě.

Bude se vám dařit lépe, i když to zatím nevidíte.

Jakmile jste v té akutní fázi rozchodu, čerstvě svobodní, pak vidíte jako se zamlženými skly. Vše vám bude připadat tragické, ponuré. V tu chvíli si budete myslet, že už to nikdy nebude v pohodě. A to je normální, tím se netrapte. Ono to přejde. Dejte tomu pár dnů, pár týdnů, kdy se snažte chodit mezi lidi, poznávat nové kamarády, možná užívat si trochu s neznámými cizinci (i kdyby jen flirt), zkoušet nové věci a podobně… a budete se cítit mnohem mnohem lépe.

A pak, jakmile se dostanete trochu do klidového stavu a stabilizujete se, uvidíte mnohem jasněji. Pak nastane čas dát vše do pořádku. Zorganizovat si svůj život, sepsat si své cíle, dát do pořádku práci nebo školu, kterou po rozchodu budete nejspíše velmi zanedbávat, začít cvičit, možná změnit lehce životosprávu. Třeba začnete i jíst zdravěji a cítit tak mnohem více energie.

Po chvíli, kdy na sobě budete tímto způsobem pracovat, se vám najednou začne dařit. Budete překvapeni, čeho všeho jste schopní. Váš život začne dávat naprostý smysl. Začnete se cítit naplnění, začnete se cítit vážně šťastní. A tehdy budete vděční za to, čím jste si prošli.

Buďte trpěliví.

Změna se nestane přes noc. Ani nevím, jak moc důležité je to, co chci tímto vyjádřit. Spousta lidí si myslí, že existuje nějaký lék, který jim pomůže v těchto urgentních bolestech z rozchodu. Někdo sahá k sladkému, k přejídání, někdo k alkoholu a drogám. Ani jedno vám nepomůže. Ve skutečnosti se budete cítit o mnoho více mizerně. Bude vám naprosto příšerně psychicky a díky těmto věcem i fyzicky.

Nejdůležitější je to vše vnitřně přijmout. I se vším tím smutkem a trápením. S tím se prostě nic nenadělá, to jen tak neskončí. Proto buďte trpěliví. Ono to přejde, zmizí, už o tom neuslyšíte. Ale nejdříve to musíte projít, musíte si to pro sebe prožít.

Je to jediný způsob. Proto to v sobě nepotlačujte, nebuďte na sebe krutí, neutápějte se v snadných cestách úniku z reality. Trpělivě objevujte a pozorujte sami sebe, své pocity… a všechno co z vás v následujících dnech vyplyne. Katastrofy jako tyto mají neobyčejnou schopnost ukázat nám ty části osobnosti, o kterých jsme ani netušili.