(Všechny) Myšlenky Láska a vztahy Rozchody

Naše láska byla opravdová, i když skončila

Možná, že láska mezi tebou a mnou nebyla věčná, neznamená, že nebyla opravdová. Možná neměla zůstat navěky, možná je důvod, proč skončila dřív, než jsme si třeba oba představovali. Možná, jen možná existuje důvod, proč máme některé lidi v životě potkat, ač o ně zase přijdeme.

Obou se nás to dotklo hluboce, oběma se nám zachvěly ty nejhlubší části nitra. Leželi jsme vedle sebe, objímali se, povídali si i mlčeli. Hladil jsem tě po tváři a díval se na tebe, zatímco jsi měla zavřené oči. Byli jsme spolu v tiché věčnosti. A přesto to mělo již brzy skončit.

Znamená to, že to nebylo skutečné?
Byla to lež? Iluze?

Ne. Zdá se, že láska nemusí vždy končit šťastným koncem. Kdo ví. Kdo má tolik odvahy, aby ji definoval? Aby určoval, jak má vypadat a jaká jsou její pravidla? Něco tak velkolepého a nezměrného nemá žádný řád, žádnou definici. Zjevuje se a zase odchází, jak se jí zlíbí.

A to jí dělá tím, čím je. Snažit se jí uvěznit, spoutat a přivázat, aby neodcházela, znamená znehodnotit ji. Paradoxně… ztratit ji. Láska nemůže být spoutána okovy.

Přijímej jí se vším, co k tomu patří. S bolestí i zklamáním. S radostí i nadějí. Jen ať plyne, ať zůstane ve své divokosti a nespoutanosti. Jedině tak lze dosáhnout opravdové hloubky.

Stojí to za to.

Zanech komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*