(vše) Myšlenky Inspirace a motivace

Nejsi odsouzen zůstat tam, kde jsi

Připadáš si tak nějak zamrzle? Vídám to kolem sebe tak často, až mi z toho trochu mrazí. Lidé tráví čas v práci, která je nebaví. Každý se těší na pátek a víkend, který si totálně užívají, zatímco už v neděli jsou mrzutí, protože se druhý den vrací zpět do reality. Tito lidé také někdy tráví spoustu času s lidmi, kteří je vlastně zas tolik nebaví, ale tak nějak už si na svoje přátele nebo i nevhodného partnera zvykli. Celé hodiny leží v posteli nebo sedí na gauči a sledují filmy a seriály, jakoby tyhle dvě věci byly vrcholem jejich dne. Samozřejmě i já jsem ten pocit několikrát zažil. Otázka je: proč?

Proč dovolujeme sami sobě zůstávat v takové situaci? Proč s tím něco neděláme, proč nevyhledáváme změnu? Cožpak nechceme od života něco víc, než jen tak pohodlně žít? Možná je to právě ta zóna pohodlí, která nám brání se rozvíjet. Ne nadarmo nejúspěšnější lidé často tvrdí, že komfortní zóna je nepřítel číslo jedna každého ambicióznějšího člověka.

Zamysli se, je tohle život, který si zasloužíš?

Proč nejsme všichni naučeni opustit okamžitě a bez rozmyslu cokoliv, co nás v nitru plně neuspokojuje? Proč neřekneme sbohem lidem, kteří nás nedokážou nadchnout a inspirovat? Proč se zdržujeme prací, která nás nepodceňuje k opravdovému osobnímu růstu? Vždyť o tom život přeci je – neustále růst jako osobnosti, vyvíjet se, objevovat, poznávat. Abychom to však dokázali, musíme cítit inspiraci, motivaci.

Je pochopitelné, že je těžké udržovat se takhle „v chodu“. Časem prostě upadáme do trochu spánkového režimu. V práci, s partnerem, s kamarády. Jednoduše si zvykneme na to, jak věci jsou, a nemáme nijak velkou chuť něco měnit nebo začínat s něčím novým.

Z toho důvodu život vymyslel své otřesy a katastrofy. Pokaždé, když se stane něco vážného… rozchod, vyhazov, krach nebo bankrot. Dokonce i nemoci. To vše dokáže zahýbat naším světem. Donutí nás to přemýšlet. Proto se neděsme takových situací, oslavujme jejich příchod jako příchod nové příležitosti. Příležitosti začít žít jinak: plněji a odvážněji.

Ale bylo by bláhové čekat, až se stane něco negativního, aby nás to motivovalo. Vždyť v sobě máme dostatek kreativity, snů, touhy, vášně pro to, abychom si do života dali vyšší, velkolepější cíle. Cíle, ke kterým můžeme opravdově vzhlížet.

Bez snů nedokážeme rozvinout vnitřní žár, který nás požene kupředu. Pro co by hořel? Každý člověk by měl mít velké životní sny. A nejen sny, neboť pod tím si představíme spíš něco, co se asi neuskuteční. Raději to nazvěme cílem, za kterým opravdu půjdeme.

Přemýšlej o tom, zda tě všechno v tvém životě uspokojuje. Protože jestli první odpověď, která tě v mysli napadne, není „SAKRA JO!“, pak je na čase zvážit, zda jsi někde nezamrzl.

Zanech komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*