(vše) Myšlenky Inspirace a motivace

(Ne)kompletní seznam věcí, za které jsem vděčný

Jsem vděčný za to, že vůbec žiji. Za tu možnost prožívat všechno, co jsem prožil a ještě prožiji. Za to, že jsem vůbec dostal tu šanci podívat se na tuto planetu, protože ne každé dítě má to štěstí. Vlastně ta pravděpodobnost, že jsem tu zrovna já, byla tak nízká, že je to až dechberoucí.

Jsem vděčný za to, že jsem zdravý. Za to, že volně dýchám, že mé plíce pracují tak, jak mají, moje srdce buší, žaludek zpracovává vše, co mu pošlu (a že to vždy není to správné, promiň), a celkově systém mého organismu funguje tak, jak má. To je velký dar, který nenáleží všem lidem bohužel.

Jsem vděčný za to, že jsem se narodil do doby, která je tak úžasná. Tak obrovské množství věcí, které nám usnadňují život. Pračka, trouba, sprcha, internet, antikoncepce. Žijeme také v relativně klidné době. Kdybychom se bývali narodili jen o 100 let dříve, naše životní zkušenost by byla naprosto odlišná.

Jsem vděčný za to, že umím číst a psát. Je to pro nás možná samozřejmé, ale rozhodně ne každý umí číst a psát. Jen se zeptejte v určitých zapadlých částech Afriky nebo Asie, jaké by to bylo, kdyby si tam děti dokázaly přečíst nějakou knížku. Daly by za to kdovíco!

Jsem vděčný za to, že mám co jíst. Můžeme si stěžovat na politiku, korupci, nevěrného partnera, nevydařený byznys, nadváhu, cokoliv. Ale fakt je ten, že neumíráme hlady. To je velké požehnání ve světě, kde desítky milionů lidí skoro umírají hladem či žízní.

Jsem vděčný za to, že mám rodiče, kteří mi pomáhají. Stejně tak ne všichni mají šanci tohle říct. Ať už jsme na ně byli naštvaní, kolikrát chceme, stejně jsou to lidé, kteří se o nás odmalička starali a starat ještě budou. Třeba jsou i občas otravní se svými věčnými otázkami, ale myslí to jen dobře!

Jsem vděčný za to, že mám přátele, kterým věřím. Co by to bylo za život bez přátel, se kterými se nasmějeme, nablbneme, svěřujeme s tajemstvími. Jsou to právě ti přátelé, kteří nás vždy podrží, když procházíme komplikovaným obdobím, kdo dělají náš život o tolik jednodušší.

Jsem vděčný za to, že jsem přežil veškeré smutky, deprese, katastrofy, rozchody a jiné krachy. Ačkoliv jsem si v dané situaci myslel, že svět už nikdy nebude takový, jaký býval, přežil jsem to a co víc, stal jsem se silnějším člověkem. Je to právě bolest a smutek, který nás krystalizuje jako osobnosti. Toho je třeba si cenit.

Jsem vděčný za to, že jsem zažil tolik srandy a veselí, optimismu, entuziasmu a radosti. Často zapomínáme na ty všechny vzpomínky, kdy jsme se smáli, až jsme brečeli, kdy neexistovalo nic než ten okamžik. V takových chvílích člověk zapomíná na všechny trable světa. V tu chvíli nic jiného není podstatné.

Jsem vděčný za to, že mám příležitost prožít tenhle život po svém. Jsem nesmírně vděčný za to, že mám absolutní kontrolu nad svým životem. Že mohu dělat, co chci, jít, kam chci, a dosáhnout čehokoliv, co jen chci. Za to, že žiji ve světě, kde stačí jen píle a úsilí k tomu, abych si splnil vše, co mám ve svém srdci.

One Comment

  1. Pingback: Zasloužíš si být zase šťastná – Deník člověka

Zanech komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*