Možná stále čekáš, až pochopí, jak skvělá jsi, až se rozmyslí a přestane se bránit citům. Možná stále doufáš, že to bude právě on, s kým prožiješ tu velkou lásku. Možná se snažíš pořád víc a víc, aby se něco konečně změnilo.

Ale pamatuj, že skutečná láska není hon za srdcem druhého. Je to souhra dvou lidí, stejné úsilí a především chuť na obou stranách. Je to velká symfonie dvou srdcí. Není to sólová hra.

Pocit, že něco není správně, že něco nehraje, je bolestivý. A rádi se mu vyhýbáme, rádi ho ignorujeme. Nechceme přijmout jeho existenci. Nakonec čekali jsme tak dlouho, aby to zase jednou nevyšlo? To snad ne.

Ale přesto, ač to není příjemné,
je třeba postavit se pravdě.
Pravda, ač zdrcující, osvobozuje.

Skutečná láska není těžká, ani komplikovaná.
Prostě je. Prostě nastane. Zcela a naplno.

Není to test toho, co všechno vydržíš. Není to zkouška, jak moc dokážeš druhého přesvědčit. Není to o soutěžení, dokazování čehosi, předhánění se, nadměrné ustupování ani lámání věcí přes koleno.

Skutečná láska nevyvolává pochybnosti ani strach. Nevyvolává otazníky, nejasnosti ani zmatení. Naopak je velmi jasná a přesvědčivá. Důrazná natolik, že všechny pochybnosti prostoupí svou silou, kterou ucítíš do morku kostí.

Velmi dobře poznáš rozdíl.

Nezasloužíš si nic menšího než úplné přijetí, rovnoměrnou snahu a úsilí, nadšení a city opětované a neznečištěné hloupými hrami a manipulací.

Neexistuje důvod, proč by ses měla spokojit s čímkoli jiným.