(Všechny) Myšlenky Inspirace a motivace

Tak už se pusť

Bojíš se? Máš strach?
Možná přesně to je důvod, proč to „něco“ udělat.

Pocity, které by člověk normálně označil jako negativní, nemusí být přece vždy špatné.

Pokud bys něco nechtěla udělat, nejspíš by tě to zanechalo chladnou. Lhostejnou. Bylo by ti to jednoduše fuk. Pokud se ti něco ovšem neustále dostává do hlavy, přestože jsi z té představy nebo myšlenky vyděšená strachy, možná je to signál, který bys měla následovat.

Když se bojíš určité myšlenky… čeho se vlastně bojíš? Bojíš se, že to „něco“ nevyjde? Nebo naopak toho, že to vyjde?

Možná se bojíš opustit staré, známé a bezpečné.
Možná se bojíš změny. Nevíš, jestli jsi na ní připravená.
Možná se bojíš toho, co řeknou ostatní. Přátelé, rodina.

Zadusit myšlenku na něco, z čeho cítíš tiché přesto znatelné nadšení a vzrušení, není jednoduché. Je to spíš nemožné. Nakonec to někde propluje na povrch. A čím více se tomu bráníš, tím hlasitějším se to stává.

Tak na co vlastně čekáš?
Čekáš, až ti tvou myšlenku někdo schválí?
Až tě někdo povzbudí?
Dá ti „povolení“ jít za tím, co chceš?

Opravdu potřebuješ někoho cizího, abys dělala to, co chceš, co si přeješ? Už nejsi ve věku, kdy se musíš mamky ptát, zda si můžeš jít hrát ven. Teď už je to vše jen a pouze na tobě.

Nečekej na potvrzení.
Nečekej na znamení.

Ba co víc, nečekej na to, až budeš mít odvahu!
Ta odvaha, kterou chceš, abys mohla následovat své přání, totiž nikdy nepřijde! V tom je ten trik!

Odvaha nepřichází před tím. Naopak vzniká ve chvíli, kdy uděláš první krok a skočíš do toho po hlavě, přestože se bojíš. Odvaha neznamená, že se nebojíš. Jen to, že se nenecháš strachem ochromit.

Ach, ta děsivá nervozita.
Ale vlastně je na ní cosi krásného.
Díky ní se člověk cítí tolik živý.
Nervozita z překročení vlastního stínu…
Pochyby, rozechvělost…
Tak děsivé a tak dokonale plné života.

Mnohem lepší než čekat v šedém průměru a pohodlí.

Tak už se pusť.

Zanech komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*