(Všechny) Myšlenky Láska a vztahy Rozchody

Už se víc nebojím nechat tě odejít

Vybavuji si to jakoby to bylo včera. Když jsme vedle sebe leželi, povídali si a smáli se. Nemohli jsme vydržet ani chvíli a neustále jsme si dávali polibky, hladili se navzájem po vlasech, objímali se. Byli jsme spolu prostě moc šťastní. Svým způsobem jsme se stali součástí toho druhého a nedokázali si představit svět bez sebe.

Jak to tak ale bývá, někdy tyto věci netrvají věčně. 

Bolelo to. Hodně to bolelo. Myslela jsem, že už se s tím nikdy nesmířím. Zasáhlo mě to jako střepina v srdci, utápěla jsem se v slzách, jakoby nic najednou nemělo žádný význam. Celý vesmír se mi náhle rozsypal na milion kousků. Věřila jsem v krásnou pohádku, ale ta bohužel neměla šťastný konec.

Už se ale víc nebojím. Už jsem ušla dost daleko na to, abych to vše přijala.

Nebojím se nechat vyblednout vzpomínky na to, jak jsi mě držel kolem pasu a přitáhl k sobě vždy, když jsi chtěl, abych ti dala pusu. Jak jsi mě objímal zezadu, abych si s tebou vždy připadala v bezpečí.

Nebojím se zvyknout si, že když chodím po ulici, nevedu se s tebou za ruce. Že už déle necítím teplo tvých dlaní, jistotu, s jakou jsi mě vedl kamkoliv, kam jsme jen měli namířeno.

Nebojím se déle zapomenout na pocit, který jsem měla, když si se ke mně přivinul a dal mi dlouhou, láskyplnou pusu, zatímco jsi mě objímal celou dokola.

Už se víc nebojím všechny tyto vzpomínky nechat na pokoji. Hodit je za hlavu, uzavřít v jednom velkém pytli, který pohltí žár času. Nechat je zmizet, aby vytvořily prostor pro nové, jelikož vím, že nebude trvat dlouho a můj život se otevře zcela nové kapitole. I když třeba s někým jiným, než jsi ty.

Už se dál nebojím znovu usmívat, smát se, být šťastná. Teď už vím, že nemá cenu lpět na lítosti a smutku, protože to mi nic z toho všeho už nevrátí. Věř mi, když říkám, že jsem si ze všeho nejvíce přála, aby se to celé spravilo, aby se všechny ty rozbité kousky znovu slepily. Ale bylo už na čase jít dál.

Čas utíká tak rychle. A já už cítím, jak se mé srdce znovu zotavuje. Jak se dává dohromady. Už nejsi více mojí součástí.

Konečně se cítím v pohodě. Konečně ráno vstávám a vyrážím vstříc dni se všemi jeho výzvami – a na tebe už si nevzpomínám jako na prvního.

Od této chvíle ti dávám ve své hlavě veškerou volnost a svobodu. Stejně tak ji dávám i sobě.

Zanech komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*