(vše) Myšlenky Inspirace a motivace Peníze a podnikání

Věřím, že úspěch je důsledek, nikoliv náhoda

Uvědomili jste si někdy, jak časté je mezi lidmi přemýšlení z pozice oběti? Trpí tím snad skoro každý!

„Kdybych jen měl více zkušeností.“

„Kdybych jen měl více peněz.“

„Kdybych jen byl vyšší.“

„Kdybych neměl takové rodiče.“

„Kdyby nebyli v této branži samí zloději.“

„Kdyby nebyla ekonomická krize.“

Kdybych, kdybych, kdyby, kdyby… Zní vám to povědomě? Zaposlouchejte se chvíli do rozhovoru nějakých lidí v tramvaji nebo obchodě ve chvíli, kdy se baví o svých cílech, o svém směřování, o něčem, co by rádi dokázali. Je to samé „ale“. Samá výmluva.

Tahle víra, která je natolik zakořeněna v lidech, pramení z toho, že lidé odmítají zodpovědnost sami za sebe. Tihle samí lidé, jakmile hovoří o úspěšných lidech, často říkají: „Ten měl obrovské štěstí.“ / „Ve správný čas na správném místě.“ / „Kdyby neměl známé, nedokázal by to.“ / „Šel přes mrtvoly.“ a podobně.

Odmítám věřit tomu, že je úspěch šťastnou náhodou. Odmítám věřit, že k úspěchu potřebujete zázraky, známosti, obrovské peníze, neuvěřitelný talent.

I ti nejúspěšnější lidé světa nebyli odjakživa úspěšní, nebyli považováni za extrémně talentované, nezačínali v ideálních podmínkách.

Thomase Edisona školní učitelka prohlásila za zpomaleného a nešikovného. Považovala ho jinými slovy za tupce. Tento člověk později vynalezl gramofon či žárovku kromě dalších více než 2300 pomůcek.

Před tím, než se Abraham Lincoln stal americkým prezidentem v pozdním věku, několikrát prakticky zkrachoval, zbankrotovalo jeho podnikání, zemřela mu milovaná žena. Považoval se tehdy za šťastlivce? Asi ne.

Ano ano, toto jsou velmi staré příklady, nicméně patří ke klasickým příběhům. Z novější doby můžeme vzít kupříkladu Jana Řežába, zakladatele startupu Socialbakers. Ve svých 20 letech mu zbankrotovala jeho první společnost a nadělala milionové dluhy. Dnes patří k extrémně bohatým podnikatelům a jeho firma má miliardovou hodnotu.

Takových příběhů by se dalo najít neuvěřitelné množství, stačí jen zabrousit do motivační literatury. Jaká je tu pointa? Co je poselstvím všech těchto příběhů? Jednoduše řečeno: úspěch je výsledkem dlouhodobě prováděné tvrdé práce.

Cokoliv si zadáte za svůj cíl, jediné, co je zapotřebí k jeho naplnění, je disciplína pracovat na každém malém úkolu, ze kterých je konečný cíl poskládán, a to co nejdříve je nutné. Chcete zhubnout? Každý den potřebujete disciplínu jíst zdravě a cvičit. Chcete svaly? Totéž. Podnikání? To samé. Vztahy? Stejná odpověď.

Vše začíná tím, že přijmete 100% zodpovědnost za svůj život.

Nikdo kromě vás nemá vliv na to, zda budete šťastní a úspěšní. Ne vaši rodiče, učitelé, přátelé, rodina, děti. Nikdo. Je to jen a jen o vás. Vy rozhodujete, čím naplníte každý svůj den. Zda budete pracovat na tom, čeho chcete dosáhnout.

Možná máte práci a vaše rodina vás taky zaměstnává. Víte kolik milionových společností vybudovali lidé jako vy? Prostě pracovali o víkendech nebo pozdě večer a do noci. Prostě budete muset spát méně. Sakra, je třeba něco obětovat.

Tom Hopkins v proslulé knize The Official Guide to Success (Oficiální návod na úspěch) řekl, že je jen jediný rozdíl mezi mega úspěšnými lidmi a lidmi průměrnými. Ti úspěšní jednoduše věnují každou malou chvilku, kterou mají, něčemu produktivnímu, co je posune blíže k cíli. Neúspěšní se v těchto chvílích flákají.

Ono se snadno řekne, že těch 20 minut stejně nic nikam neposune. Je to ale krátkozraké. 20 minut denně, to je 140 minut týdně. 6 720 minut ročně, tj. 112 hodin.1 120 hodin za 10 let.

Je to právě tohle, co v dlouhodobém horizontu utvoří mezi produktivními a neproduktivními lidmi neuvěřitelnou propast. Zpočátku je jen těžce viditelná, ale s tím, jak čas plyne, se zvětšuje a zvětšuje. Pak už není cesty zpět.

Proto neotálejte. Neztrácejte čas. Hodiny tikají. Jak se rozhodnete?

One Comment

  1. Pingback: Life hacking: Proč sám na sobě experimentuji - Z nuly na šest

Zanech komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*